Hrozil-li zaměstnanec tím, že zaměstnavateli v případě nezajištění pracovního místa ředitele znemožní dotaci na jeho činnost, které jsou pro fungování zaměstnavatele klíčové, že bude působit na poskytovatele dotací na činnost zaměstnavatele, aby „peníze zkrátka nebyly a zaměstnavatel zkrachoval“, a že „nic z toho se nemusí stát, pokud dostane to místo“, pak nepochybně jednal (kromě jiného) v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele, jehož činnost je na dotacích závislá, a dopustil se tím porušení jedné ze základních povinností zaměstnance uvedené v ustanovení § 301 písm. d) zákoníku práce.
Okolnost, že zaměstnanec použil pro pokus o získání neoprávněné výhody hrozbu směřující ve svých důsledcích proti majetku svého zaměstnavatele, že chtěl ve svůj prospěch využít existenční závislosti zaměstnavatele na dotacích a že byl srozuměn s tím, že bez poskytnutí dotace nebude zaměstnavatel moci pokračovat ve své činnosti a „zkrachuje“, zvyšuje intenzitu porušení uvedené základní povinnosti zaměstnance natolik, že je namístě závěr o porušení „pracovní kázně“ zvlášť hrubým způsobem ve smyslu ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce.
Nejvyšší soud, 14. 8. 2018, 21 Cdo 1267/2018, https://bit.ly/2T1F8s7