Dlouhodobé pozbytí zdravotní způsobilosti a povaha překážky v práci

Dovolací soud si je vědom citlivosti projednávané problematiky, a to zejména ve vztahu k sociálním dopadům situace do postavení zaměstnanců, kdy je třeba si uvědomit, že tzv. „prázdné“ období může být i delší, zaměstnanec je formálně v pracovním poměru, nepobírá ani mzdu ani náhradu mzdy, protože není formálně v dočasné pracovní neschopnosti, nepobírá dávky nemocenského pojištění, a většinou též nemusí dosáhnout na jiné dávky sociální podpory.  Na druhé straně však nelze přehlédnout, že judikatura Nejvyššího soudu je ve vztahu k této situaci dlouhodobě stabilní a na problém je i v teoretické rovině poukazováno; uvedený problém není problémem interpretačním, ale problémem legislativním, který však Nejvyšší soud nemůže přímo ovlivnit. Dovolací soud neshledal důvod odchýlit se od stabilní judikatury k otázce předpokladů vzniku nároku na náhradu mzdy ani v případě jeho posouzení podle zákoníku práce ve znění od 1. 1. 2012.

O překážku v práci (na straně zaměstnavatele) ve smyslu ustanovení § 208 zákoníku práce jde tehdy, neplní-li nebo nemůže-li zaměstnavatel plnit povinnost vyplývající pro něj z pracovního poměru přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy, a to za předpokladu, že zaměstnanec je schopen a připraven tuto práci konat.

Z pohledu skutkového stavu bylo ve věci zjištěno, že zaměstnanec byl po celé rozhodné období podle lékařského posudku poskytovatele pracovně lékařských služeb shledán (dlouhodobě) zdravotně nezpůsobilý k výkonu práce podle pracovní smlouvy. Zaměstnanec tak nebyl po celé zkoumané období, za které je požadováno plnění z titulu náhrady mzdy, z hlediska svého zdravotního stavu schopen vykonávat práci podle pracovní smlouvy a zaměstnavatel po toto období ani nemohl (resp. nesměl) zaměstnanci přidělovat práci podle pracovní smlouvy. Za této skutkové situace však zaměstnanci náhrada mzdy ve smyslu ustanovení § 208 zákoníku práce nepřísluší.

Nejvyšší soud, 17. 12. 2020, 21 Cdo 1645/2020, https://1url.cz/BKM9d