Zrušení karenční doby a další pracovněprávní souvislosti
Pokud zaměstnanec onemocní a je mu ošetřujícím lékařem vystaveno rozhodnutí o vzniku dočasné pracovní neschopnosti, má to hned několik pracovněprávních důsledků – zaměstnavatel ho musí dle ustanovení § 191 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“ nebo „ZP“), omluvit z výkonu práce a poskytnout mu za tímto účelem pracovní volno, zaměstnanec je až na výjimky chráněn před rozvázáním pracovního poměru výpovědí a po určitou dobu též před jeho zrušením ve zkušební době (viz dále), takto zameškané pracovní dny mohou vést ke krácení dovolené za kalendářní rok, apod.
Nemoc zaměstnance má ale pro zaměstnavatele též finanční rozměr. Jak vyplývá z ustanovení § 192 odst. 1 ZP, zaměstnanci, který byl uznán dočasně práce neschopným, přísluší v době prvních 14 kalendářních dnů trvání nemoci od zaměstnavatele náhrada mzdy nebo platu (případně odměny z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr) ve výši 60% průměrného (redukovaného) výdělku, pokud ke dni vzniku dočasné pracovní neschopnosti splňuje podmínky nároku na nemocenské podle předpisů o nemocenském pojištění. Náhradu poskytuje zaměstnavatel zaměstnanci za dny, které jsou pro něho pracovními dny, a za svátky, za které mu jinak přísluší náhrada mzdy nebo se mu plat nebo mzda nekrátí, pokud v těchto jednotlivých dnech splňuje podmínky nároku na výplatu nemocenského, a pokud pracovní poměr trvá, ne však déle než do dne vyčerpání podpůrčí doby určené pro výplatu zmíněné dávky nemocenského pojištění
Zrušení karenční doby
Dle právní úpravy účinné do 30. 6. 2019 platí, že zmíněná náhrada nepřísluší zaměstnanci za první 3 takové dny dočasné pracovní neschopnosti, nejvýše však za prvních 24 neodpracovaných hodin z rozvržených směn. Jde o tzv. karenční dobu.
Stranou bližšího komentáře ponechám letité diskuse o tom, zdali přinesla existence karenční doby pozitivní, nebo negativní důsledky a zdali statisticky prokázané snížení míry nemocnosti zaměstnanců od roku 2009 bylo dáno menší mírou zneužívání „neschopenky“ z jejich strany, nebo tím, že kvůli ztrátě příjmů po karenční dobu raději nechodili k lékaři a riskovali (nejen) své zdraví přecházením nemoci. Co však opomenout nelze a čemu by měli zaměstnavatelé věnovat v nejbližší době pozornost, je zrušení karenční doby s účinností od 1. 7. 2019 na základě zákona publikovaného ve Sbírce zákonů pod číslem 32/2019. Od uvedeného data bude zaměstnavatel poskytovat dočasně práce neschopnému zaměstnanci náhradu již od prvního pracovního dne (neodpracované hodiny). To se mu bude kompenzovat snížením sazby pojistného na sociální zabezpečení, a to z 25 % na 24,8 % z vyměřovacího základu.
Přechodné ustanovení
Střet dosavadní a nové právní úpravy vyvolává většinou potřebu přechodného ustanovení, které má dát návod, jak správně postupovat a kdy přesně nová pravidla použít. Novela zákoníku práce takové ustanovení naštěstí obsahuje. Dle něho se poskytování náhrady mzdy nebo platu v době dočasné pracovní neschopnosti, která vznikla před účinností novely a trvá za jeho účinnosti, řídí podle dosavadních právních předpisů. Nutno upozornit, že tím rozhodným okamžikem, kterým se posouzení řídí, je vznik dočasné pracovní neschopnosti, ne vydání rozhodnutí o jejím vzniku „z pera“ ošetřujícího lékaře. Znázornit to lze na následujících příkladech (vycházejme z toho, že zaměstnanec pracuje v rovnoměrně rozvržené pracovní době od pondělí do pátku ve směnách dlouhých 8 hodin):
1)
Dočasně práce neschopným bude zaměstnanec uznán od čtvrtku 27. 6. 2019 a nemoc bude trvat do čtvrtku 4. 7. 2019. Protože dočasná pracovní neschopnost zaměstnance vznikla ještě před účinností novely č. 32/2019 Sb. a „překlopila“ se i do července 2019, uplatní se karenční doba podle dosavadních pravidel a zaměstnanci nebude náhrada od zaměstnavatele příslušet za jeho první tři zameškané pracovní dny, tj. za čtvrtek 27. 6., pátek 28. 6. a pondělí 1. 7. 2019.
2)
Ošetřující lékař vystaví v pondělí 1. 7. 2019 rozhodnutí o vzniku dočasné pracovní neschopnosti se zpětnou platností od pátku 28. 6. 2019. To mu umožňuje ustanovení § 57 odst. 3 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o nemocenském pojištění“ nebo též „ZNP“), pokud ho nemohl zaměstnanec jako pojištěnec navštívit hned nebo v jiných odůvodněných případech. Nemoc byla sice ošetřujícím lékařem zjištěna až za účinnosti nové právní úpravy, ale její vznik vztáhl tento lékař ještě do období před rozhodným datem. I v tomto případě se proto uplatní karenční doba podle dosavadních pravidel a zaměstnanci nebude náhrada od zaměstnavatele příslušet za pátek 28. 6., pondělí 1. 7. a úterý 2. 7. 2019.
3)
Dočasně práce neschopným bude zaměstnanec uznán od pondělí 1. 7. 2019 rozhodnutím lékaře vydaným téhož dne a nemoc bude trvat do čtvrtku 4. 7. 2019. Protože dočasná pracovní neschopnost zaměstnance vznikla za účinnosti nové právní úpravy, karenční doba zde již nemá místo a náhrady se zaměstnanci dostane hned za neodpracovanou směnu v pondělí 1. 7. 2019.
Průvodce pracovněprávními předpisy, BMSS-START, 2019, č. 7-8