Prekluzivní lhůta pro podání žaloby na neplatnost rozvázání pracovního poměru

Podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 je možné v případech a za podmínek vymezených v ustanoveních § 645 až 652 občanského zákoníku, která platí obdobně též ve vztahu k běhu prekluzivní lhůty, uplatnit u soudu neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou v delší než dvouměsíční lhůtě (tedy i po uplynutí 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním).

V projednávané věci odvolací soud dovodil, že zaměstnanci začala dvouměsíční lhůta k podání žaloby o neplatnost rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením podle ustanovení § 72 zákoníku práce běžet dne 31. 10. 2014 a že uplynula dne 31. 12. 2014. Tento soud však náležitě neuvážil, že v projednávané věci je třeba – vzhledem k tomu, že okamžité zrušení pracovního poměru bylo žalobkyni doručeno dne 30. 10. 2014 – subsidiárně použít občanský zákoník (viz ustanovení § 4 zákoníku práce), v jehož ustanovení § 654 odst. 2 je (na rozdíl od právní úpravy v předchozím občanském zákoníku účinném do 31. 12. 2013) výslovně uvedeno, že ustanovení občanského zákoníku o běhu promlčecí lhůty (§ 645 až 652 občanského zákoníku) platí obdobně i pro prekluzivní lhůtu.

Nejvyšší soud, 12. 6. 2018, 21 Cdo 343/2018, https://bit.ly/2CODULS