Porušení (porušování) pracovní kázně

Vazba na pracovní dobu

Mohlo by se zdát, že ta rovnice platí, ale není tomu tak. Totiž rovnice, že porušit pracovní kázeň může zaměstnanec výhradně a jen ve své pracovní době, kdy je povinen vykonávat pro zaměstnavatele práci, a mimo tuto dobu že porušení pracovní kázně nepřichází v úvahu. Je sice pravda, že většina povinností vyplývajících zaměstnanci z pracovního poměru se váže na pracovní dobu, to ale samo o sobě neznamená, že mimo pracovní dobu je porušení pracovní kázně vyloučeno. Pracovněprávní vztah nevzniká opakovaně na počátku pracovní doby (případně příchodem zaměstnance na pracoviště) a nezaniká s jejím koncem (odchodem zaměstnance) a trvá tedy i mimo rámec pracovní doby, kdy zaměstnanec neplní pracovní úkoly.

Je třeba si uvědomit, že jednou ze základních povinností zaměstnance je dle ustanovení § 301 písm. d) ZP povinnost střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele. A je to právě tato povinnost, která není a nemůže být limitována počátkem ani koncem pracovní doby. Lze to dokumentovat zajímavým případem ze soudních síní, kdy zaměstnankyně kradla na svém pracovišti u zaměstnavatele v době svého volna, a když byla dopadena a usvědčena, tvrdila s odkazem na své volno, že se možná dopustila trestného činu, ale její jednání nelze posoudit jako porušení pracovní kázně. Nejvyšší soud svým rozsudkem ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 21 Cdo 59/2005, dal zaměstnankyni jasně najevo, že její argument je zcela nesmyslný.

Průvodce, BMSS-START, 2017, č. 9